NOVINY

Tradiční SVATOMARTINSKÁ SLAVNOST na nádvoří zámku

Včerejší SVATOMARTINSKÁ SLAVNOST se opět velmi vydařila. Děkujeme všem, kteří jste svou účastí pomohli vytvořit příjemnou atmosféru. Poděkování patří také Kulturnímu centru Bílovec za skvělou organizaci.

Těšíme se na viděnou 3. 12. při rozsvícení vánočního stromu!

Foto: Tomáš Ocásek

Bílovecký rodák – Spravedlivý mezi národy

Moritz Georg Josef Franz Maria baron Daublebský ze Sternecku jediný syn oblíbeného bíloveckého okresního hejtmana Moritze Jakoba barona Daublebského ze Sternecku  (1871–1917) a jeho manželky Marie Amélie Františky Stefanie Salvadori z Whiesenhofu (1872–1962) se narodil 29. února 1912 v domě čp.411 na Panské ulici v Bílovci (dnes Úřad práce).

Předčasně ovdovělá baronka Daublebská ze Sternecku odešla s pětiletým synem a jeho třemi staršími sestrami Amelií, Marií Štěpánkou a Annou Františkou do Opavy, kde zakoupila vilu na dnešní Tyršově ulici. Zde si otevřela salon, který byl často navštěvován Sedlnizkými z Bílovce, Razumovskými, Janotty, Rolsbergovými, maršálem Böhmem-Ermollim, literátkou Marii Stonou i genealogem Häuslerem. Pro své děti vedle vdovského důchodu vymohla studijní podporu od státu. Dcery se krátce po maturitě vdaly.  Marie se 22. září 1932 provdala v Opavě za italského konzula Dr. Carla Cesara hraběte Tornielli di Crestvolant, Anna Františka uzavřela v Opavě 22. července 1937 sňatek s JUDr. Karlem Vetterem von der Lilie, soudcem v rakouském Poysdorfu. Na obou svatbách byla přítomná také Zdeňka hraběnka Sedlnitzká z Choltic, dcera majitele bíloveckého zámku.

Mladý baron Moritz na jaře 1931 v Opavě absolvoval německé gymnázium. Poté se po vzoru otce odebral na práva do Vídně a potom na Karlovu univerzitu v Praze.

Nadcházející válečné události roku 1939 měly prověřit morální postoje dědice jedné odnože velmi rozvětveného rozrodu Daublebských ze Sternecku. Moritz již v pořadí třetí po okresním hejtmanovi a generálovi Moritzi I. Ač byl velkým odpůrcem nacistického režimu musel narukovat do Wehrmachtu. S německou armádou se pohyboval po celé Evropě. Jen ve chvílích dovolené se vracel domů. Za svůj domov zčásti považoval také zámek Borčice u Nitry, který vlastnila matčina sestra baronka Amélie Sipeky. V říjnu 1944 byl osloven Magdalenou Livií Dubnickou a její matkou židovskými uprchlicemi z Vídně. Moritz Daublebsky-Sterneck byl v této době na zámku na dovolené. Setkal se s Dubnickou a její matkou a dohodl se, že je ukryje. Vesničané však brzy začali mít podezření, že se na zámku ukrývají Židé. Na dlouhé přemýšlení nebyl čas. Moritz se oblékl do uniformy důstojníka Wehrmachtu a v noci obě židovské uprchlice bezpečně převedl přes střežený most a doprovodil zpět do Vídně. Při odhalení riskoval nejen jejich, ale také vlastní život. Magdalena Dubnická přes pozdější zatčení a internaci v koncentračních táborech Ravensbrück a Bergen-Belsen přežila a o hrdinství barona Moritze Daublebského podala svědectví. Dne 22. prosince 1977 získal čestný titul státu Izrael Spravedlivý mezi národy a v památníku Yad Vashem byl zasazen strom s jeho jménem.

Doktor Moritz Daublebský se po válce usadil v Rakousku, kde se 20. září 1950 oženil s dědičkou zámku Sigmundslust v horském letovisku Vomp, Marií Theresií von Biegeleben (1920–2009).

Manželům Daublebským ze Sternecku se narodili tři synové: Georg, Karl a Max. Ve Vomp, kde rodina po čase zámek přeměnila v horský pension, 10. ledna 1986 baron Moritz Daublebský zemřel.

Příspěvek k bíloveckému zámku

V pátek 21.10.2022 skončila na Zámku Kunín mezinárodní odborná konference STOPY POLSKÉ ŠLECHTY V ČESKÝCH ZEMÍCH OD POČÁTKU NOVOVĚKU PO SOUČASNOST (ll.), která si klade za cíl prohloubit dosavadní stav poznání přítomnosti polských šlechtických rodů či konkrétních jednotlivců na území historických českých zemí v časovém období od počátku novověku po současnost, se zaměřením na stopy dochované v písemné a obrazové kultuře, tak jak je dokumentují zejména bývalé rodové a osobní knihovny, galerie a archivy. Kastelán zámku v Bílovci, přednesl příspěvek věnovaný našemu zámku a hraběcí rodině Sedlnitzkých z Choltic, které patřilo bílovecké panství téměř 300 let.

Návštěva z Yokohamy

Dne 21.10. jsme na zámku v Galerii MORITZ přivítali vzácnou návštěvu. Výstavu současného umění pod pracovním názvem "SETKÁNÍ V ČASE" přišel mimo jiné shlédnout i Jun Ishikura z Yokohamy, známý fotograf a ambasádor světového umění, který spolupracuje s Radomírem Bártou. Jun Ishikura se zabývá nejen uměleckou instalací, ale i dokumentární fotografií detailů kovářských rukou při práci s odstupem času. Náš vystavující umělec, kovář a sochař, Radomír Bárta, ho pozval na výstavu, kde se o expoziční prostory galerie dělí s Jaroslavem Jerrym Svobodou, Rosanou de Montfort a Michalem Janovským.


Bylo nám ctí!

Vzácné hodiny bíloveckého šlechtice

Před několika dny se nám ozval pan Alex McWhirter, který pracuje pro malé muzeum Moyse's Hall ve východní Anglii. Ve sbírkách jejich muzea se nalézají velice vzácné hodiny, které prokazatelně patřily majiteli bíloveckého panství rytíři Jaroslavu Oderskému z Lidéřova. Na orlojích je vyryt letopočet 1541. Na schránce hodin (orloje) jsou erby Oderských z Lidéřova, Bítovských z Bítova, Rotemberků z Ketře nebo pánů ze Zvole.

Nyní se musíme vrátit v čase o více jak 480 let. Bartoloměj Paprocký z Hlohol v knize „Zrcadlo slavného Markrabství moravského“ pro nás zachoval zmínku o erbovní galerii, která se nalézala v kostele sv. Mikuláše: „Tam [v Bielovci] v kostele jest vývod jeden dávný vymalovaný: nejprvé erb panuov z Šternbergka, panův z Kolovrath, panův z Bozkovic, panův Oderskych z Lideřova, panův Pogorellův, panouv ze Zvole, panův Rotmbergkův, panův Bitovských z Bitova a poslední panuov Šelihův z Ržuchova. A to jest byl vývod pana Václava z Fulštejna a na Bělovci, manželka jeho byla první z rodu panův Šeňkův z Statenburgku a druhá panův Cetrysův, od kteréž zůstali Jiřík a Frydrych z Fulštejna." Paprockého zpráva představuje pravděpodobně jediný dochovaný popis dnes již neexistující znakové galerie, která se nacházela někde uvnitř kostela sv. Mikuláše v Bílovci. Mocný rod Fulštejnů se v průběhu několika let dostal do finančních obtíží, které vrcholí roku 1543 prodejem Bílovce Janovi Oderskému z Lideřova. Pozornosti většinou uniká Oderského příbuzenský vztah k Fulštejnům, jeho druhou manželkou totiž byla Eliška z Fulštejna z linhartovské linie. Po Janově brzkém úmrtí ještě v roce 1543, se Bílovce ujal nejstarší syn Jaroslav Oderský z Lidéřova (majitel vzácných hodin). Ani on však nedržel panství dlouho, protože 15. srpna 1548 byl v Bílovci zavražděn. Jeho majetku se na místě nezletilých sourozenců ujali správci, kteří roku 1554 Bílovec prodali Mikuláši Pražmovi z Bílkova.

Jan Oderský z Lidéřova měl zřejmě v úmyslu zřídit v bíloveckém kostele sv. Mikuláše rodinné pohřební místo, které nechal vyzdobit malovaným vývodem svým i svých dvou manželek.

V bíloveckém kostele byl však z celé rodiny pohřben pouze on a jeho nejstarší syn Jaroslav.

Stručný popis hodin Jaroslava Oderského z Lidéřova: Cylindrové hodiny německé výroby, které mají galvanovanou schránku. Ciferník má dva kapitulní prsteny. Jeden představuje 2 části po 12 hodinách, známé jako ‚České‘ nebo běžněji ‚italské hodiny‘, čas měřeno od západu slunce. Druhá část prstenu ukazuje 24 hodin „německý“ čas, měřeno od půlnoci do poledne. Vnitřní prsten by měl být nastavitelný tak, aby oba, český a německý čas, bylo lze možno číst současně. To je zřejmě poměrně unikátní pro „České“ hodiny tohoto období.

Herladickou výzdobu hodin určil ředitel ZA Opava pan Dr.Karel Müller.

Překlad části anglických textů: Rosana de Montfort

Z naší expozice

Zámecká Galerie